Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je tomu už strašně dávno, co se svět Red Dragonu začal plnit nejrůznějšími rasami. Jako první do Red Dragonu přišli Elfové, kteří obydleli starobylé lesy a naučili se s nimi žít ve shodě a míru. Dokonce se naučili využívat tajemnou sílu, která naplňovala lesy – magii. Po Elfech do Red Dragonu přišli Džini, kteří magii ovládli v plném rozsahu a s její pomocí si vytvořili po celém světě svá sídla.

Později přibyli Lidé, Skřeti, Trpaslíci, Obři, Gnómové, Hobiti, Br-Ougové a Nekromanti – silní mágové a hrůzní válečníci, jejichž vojáci znovu povstávají k věčnému neživotu, naplněni nenávistí ke všemu živému.

Rozpínáním jednotlivých ras a jejich vývojem příroda stále více trpěla. Proto se jako poslední ze všech ras v Red Dragonu objevili Enti. Podivné bytosti připomínající oživlé stromy, které zabíjely každého, koho ve svých hvozdech potkaly. Pouze elfové s nimi dosáhli jakéhosi křehkého smíru, protože vždy žili v míru a souznění s přírodou.

Jak jednotlivá města sílila, podmaňovala si nová území. Tak vznikly gubernáty, jejichž hlavním vůdcem byl gubernátor. Ten měl postavení knížete, jemuž ve věcech míru a války radili schopní a moudří profesoři, obchod řídili obchodníci, kteří se vyznali v drobné pozitivní magii, kterou sesílali na svou zem a v neposlední řadě vojevůdci a generálové, jenž byli vycvičeni v nejrůznějších tajných disciplínách, které sice před světem úzkostlivě skrývali, ale naplno jich využívali v bitvách. Pak tu byli ještě generálové vládnoucí silnější magií, kteří dali přednost jemnému umění magie před hrubou silou oceli. Ti stáli v čele cechů mágů a druidů, kteří z astrálního světa získávali pomocí tajemných zaříkání manu – éterickou látku, která byla nutná pro sesílání kouzel. Během těchto pokusů se jim povedlo přilákat na zem Rudého draka, nejsilnější bytost mezi vším živým. Bytost z astrálního světa.

Některé gubernáty, zvláště ty slabší, v obavě z útoků silnějších gubernátů utvořily územní svazky – aliance a navzájem si přísahaly věrnost a pomoc v případě napadení. Ze svého středu vyvolili jednoho z vládců gubernátů, které tvořili alianci. Nazvali ho imperátorem a ten si za své rádce ještě zvolil dva, někdy i tři vládce gubernátů, podle počtu členů, za své vojevůdce, kteří mu pomáhali alianci spravovat a vést případné války.

Takovéto aliance se záhy stali velice silnými, což ohrozilo všechny ostatní gubernáty, které proto také utvořily své vlastní aliance, aby se těm prvním aliancím vyrovnaly. Rovnováha byla zachována, ale jen na krátký čas. S postupující expanzí jednotlivých gubernátů aliance rostly a volná půda se stala velkou vzácností. Vypukly války o území.

Země byly zmítány strašlivou válkou, která ničila vše, co se jí dostalo před nenasytný chřtán. Vojáci zaplavovali zalidněná území, vraždili a pálili, válečné stroje srovnávaly se zemí budovy, ničivá kouzla hubila lid, ničila úrodu a trhala zem na kusy. Mocné tlupy zlodějů podnikaly čím dál tím drzejší výpady a kradly již tak nuzné zásoby obyvatelstva, ničily domy, sabotovaly obranu a zabíjely ty, jenž je měli chránit. Dílo zkázy dokončovala obrovská ničivá hejna rudých draků, kteří na slovo poslouchali gubernátory, jenž je ovládli.

Nebylo dne, aby nebylo slyšet hřmot válečných strojů, třeskot oceli, bojový ryk válčících armád a nářek umírajích. Nakonec vše rozhodla mocná aliance, která viděla, že válka hrozí zničit celý svět Red Dragonu. Rozhodla se zbudovat Palác Posledního Soudu, obrovský chrám zasvěcený Stvořiteli, aby jej usmířili a on očistil zem od války a utrpení a rozprostřel celosvětový mír. Proto svolala pod své standarty aliance, které také toužily po míru a navzdory hrozícímu nebezpečí, že budou napadeny ostatními, dali se do stavby. Trvalo to dlouho, lidé vyčerpáním umírali přímo na staveništi, ale silná vůle ostatních vytrvala a Palác Posledního Soudu byl postaven. Zemí se prohnala obrovská ničivá vlna závratné síly, která rozmetala chamtivost a nenávist bojujících, zahnala draky zpět do astrálního světa a očistila zem nasáklou krví od mrtvých. Pláně, rozervané magií a rozdupané stovkami tisíc vojáků nejrůznějších ras, se opět zazelenaly, slibujíce hojnou úrodu. Nastal nový věk.

Z trosek nejzničenějších gubernátů povstaly gubernáty nové. Na úrodné, kopcovité západní straně světa vznikl gubernát Zlatá Horda, který založil Velmistr magie náležející k rase Džinů. Ještě dále na západ v hlubokých lesích jen občas protknutých žírnými loukami se objevily dva gubernáty s elfími obyvateli a o něco jižněji pod nimi gubernát řízený Br-Ougy. Gubernáty Elfů se jmenovaly Kondrakaria a eL eXorcIst a Br-Ougský gubernát se jmenoval Ivil Worm, podle svého vládce. Na východ od Zlaté hordy vznikly v hornatější, lesnaté, sušší a méně úrodné krajině gubernáty skřetů, Sund a Hi-Fi. Na severu se rozložily gubernáty obrů, mocných to válečníků, Herkula a Saddáma. Na hranicích skřetích a obřích gubernátů vznikl gubernát založený gnómy v čele se statečným náčelníkem Summonerem, který svou zem pojmenoval Summoners Land. Na jihu se objevily gubernáty nekromantů, BlackBullsS Troya a Guzma.

V zájmu většího bezpečí všechny tyto gubernáty utvořily alianci a na imperátorský stolec zvolily Zlatou hordu, který ve zdejším kraji byl jako první. Bohužel již se nedohodly na názvu aliance, kterou spolu utvořily.

Každý gubernát trval na tom, aby se aliance jmenovala tak, jak navrhl on. Dosud fungující aliance se náhle ocitla na pokraji bratrovražedného boje. Hádky, rozepře a nejrůznější naschvály alianci oslabovaly. Toho chtěly využít aliance, sousedící s touto mladou aliancí. Chtěly ji přepadnout, zotročit si její obyvatele a získat její pozemky, na nichž by mohly růst, jako roste houba na hnijícím stromě.

Jednoho mladíka tento spor velmi trápil. Dnes se už neví, z jakého gubernátu tento mladík pocházel a ani k jaké rase náležel, neúprosný tok času vše ohladil a některé věci nechal nenávratně zmizet v zapomnění. Jednoho dne si tento mladíček vyšel do lesa na lov. Dnes měl volno a nemusel pracovat u svého strýce v obchodě a tak vyrazil zkusit lovecké štěstí. To mu však nepřálo, a tak po několika hodinách si unaven sedl na kořeny mohutného stromu, z malé torny vyndal několik plátků uzeného masa a několik pšeničných placek.

Sotva však spolkl několik soust, uslyšel zvláštní hluk. Opatrně, s lukem v ruce se vydal za hlukem. Brzy se dostal na kraj lesa a na mýtině spatřil početný dav lidí. Všichni měli na sobě dlouhé, tmavomodré pláště se symbolem blesku a draka. Byly to mágové a bylo jich tu mnoho. Mladík ztuhl a doslova se přilepil k vlhké lesní půdě, aby si ho mágové nevšimli. I když to byli mágové jeho domovské země, všichni říkali, že mágům je lépe jít z cesty a příliš na sebe neupozorňovat. Proto zůstal skryt v přítmí lesa. Ani nedutal a jen bedlivě pozoroval a poslouchal činnost mágů.

Stáli v širokém kruhu a každý druhý vzpínal ruce k nebesům a tiše něco mumlali. Ostatní gestikulovali rukama ve složitých vzorcích a hlasitě pronášeli slova zaříkání. Po nějaké době, i když bylo bezvětří, se pláště mágů rozvlnily jako by vál silný vítr a mladík ucítil mocný poryv síly. Náhle se setmělo a mladík užasle pohlédl na oblohu a slunce. To však zmizelo a dosud jasná obloha potemněla. Náhle spatřil, jak se na nebi vytváří tmavý vír, který pomalu sestupuje k zemi a roste. Mladík téměř zapomněl dýchat a třeštil oči na to co viděl. Vůbec netušil co mágové dělají.

Několik desítek metrů nad zemí se vír zastavil a začal se točit rychleji a jeho střed žhnul jako rozpálené železo. Gesta a zaříkání mágů se stávalo čím dál divočejší. Mladíkovo srdce bušilo jako o závod napětím a strachem. Z rozpáleného středu začal vystupovat vířící proud rudé energie, který se kroutil, točil a měnil. Teď to teprve mladíkovi došlo. Oni lákají z nehmotného světa rudého draka! Měl by se co nejrychleji zvednout utéci co nejdále odsud, ale nemohl. Nohy ho nechtěly poslouchat a navíc byl i přes svůj strach notně zvědavý. 

Náhle se rudý proud energie rozzářil jako malé slunce, začal se soustřeďovat do ohromné koule. Celé okolí bylo zalito krvavě rudou. Když koule začala měnit tvar a šlo již rozpoznat rohatou hlavu, obrovská křídla, trnitý ocas a mocné tlapy s obřími drápy, z víru vylétla koule zlaté energie veliká jako meloun. Koule energie udeřila do rudé a vnořila se do ní. Dosud nehmotná silueta draka se zkroutila a začala sebou škubat.

 

 

Mágové ztuhli překvapením. Tohle nečekali, tohle se nesmělo stát. Rudá bojovala se zlatou. Náhle se rudá kamsi vytratila, převládla zlatá a pak energie explodovala. Krajinou se prohnala silná tlaková vlna, která mágy odhodila a rozdrtila. Mladíka přimáčkla ještě více k zemi a zasypala ho trávou, větévkami a jehličím. Vzápětí se do kraje rozlehl dunivý dračí řev.

Když se mladík odvážil pozvednout hlavu a pohlédnout na místo tragédie, ztuhl ledovým strachem. Polámaná a rozdrcená těla mágů ležela rozmetaná po mýtině, v jejímž středu teď byl veliký mělký kráter a tráva okolo byla spálená na popel. Na okraji kráteru stál ohromný zlatý drak. Mladík několikrát viděl rudé draky. Byli obrovští. Větší než veliké domy. Zlatý drak, který se hrdě vypínal proti obzoru, byl jednou, možná dvakrát větší než oni.

Stál na okraji kráteru, potřásal hlavou, jako by nevěřil kde se tu vzal a rovnal si ohromná křídla. Pohlédl k temnému víru a vydal ostrý skřek. Vír zmizel a slunce se znovu ukázalo. Mladík si musel zakrýt oči rukama, jak se slunce ostře odráželo od zlaté šupinaté kůže obrovského draka. Drak si urovnal křídla na zádech a rozhlédl se po okolí. Když pohledem dospěl k místu, kde se skrýval mladík, zabručel.

Chlapec ačkoliv věděl, že by měl co nejrychleji utéct se zvedl, své zbraně nechal ležet na zemi a pevným krokem vykročil k drakovi. Brzy stanul před ním a ačkoliv se třásl strachy, pohlédl drakovi do ledově modrých, moudrých očí. Pro chlapce to byly celé věky co si navzájem hleděli do očí, i když věděl, že to mohlo být nejvýš několik minut. Chlapec chtěl odvrátit zrak od těch chladných, neúprosných očí, ale nějaká síla mu v tom bránila. Po nějaké době však zrak odvrátil sám drak. Chlapec si oddechl a málem se zhroutil na zem. 

„Pomohu vám. V tvých očích nevidím žádnou lež, klam či zradu. Zasloužíte si pomoci,“ pronesl drak. Chlapci spadla úžasem čelist a vytřeštil oči. Ten drak na něj promluvil!!! To se ještě nikdy nestalo. Rudí draci nemluvili. Vydávali nejrůznější zvuky, někteří dokázali napodobovat i hospodářská zvířata, ale mluvit neuměli. Ten drak na něj promluvil krásným, zvučným hlasem. Než se chlapec stačil vzpamatovat, zlatý drak se na silných nohách odrazil vysoko do vzduchu, máchl rozložitými křídly a byl pryč. Na mladíka toho již bylo příliš. Vyčerpáním z napětí a strachu omdlel.

Když se probudil, slunce se již klonilo k západu a nebe se odívalo do zlaté a růžové. Mladík se rychle rozhlédl, zda tajemný zlatý drak není na blízku. Nebyl. Chlapec vyskočil na nohy, setřásl z oblečení hlínu a listy a rozběhl se k městu. Jednak o něj budou mít doma jistě strach a navíc tohle se musel dozvědět kníže, který měl ve městě svůj dům. Doběhl do města a utíkal k domu svého vládce. Cestou letmo zdravil známé, které potkal a kteří na něj zavolali.

Doběhl k honosnému domu, který byl zdoben mnoha nádhernými soškami draků a jiných bytostí. Přesvědčil stráže u brány, že nese pro vládce důležitou zprávu, která nesnese odkladu. Strážní jej tedy odvedli k vládci města a celého gubernátu a odešli. Mladík se hluboce uklonil a na gubernátorovo vyzvání se představil a pověděl mu čeho se stal svědkem. Nad ztrátou mágů se vznešenému muži zachmuřila tvář, ale jinak nedal najevo žádný cit.

Když mladík odříkal svou zprávu, kníže zůstal dlouho v nehybném tichu. Pak pronesl jediný příkaz. „Stráže! Odveďte toho lháře do kasáren. Bude z něj dobrý voják. Snad.“ Poté znovu umlkl. Mladík se snažil knížete křikem přesvědčit, že mluví pravdu, ale kníže i stráže měli kamenné výrazy ve tvářích. 

Odvedli jej do kasáren, kde ho hodili do malé tmavé kobky. Sotva dopadl na zem, zabouchli z ním těžké dubové dveře pobité ocelí a zamkli. Chlapec se vrhl na dveře a znovu křičel, ale nebylo mu to nic platné. Když se vyčerpal, prohledal tmavou vlhkou a páchnoucí místnost a našel tam džbán s vodou a tvrdou pryčnu. Sklesle na ní ulehl a několikrát zaklel. Cítil se zrazený a podvedený. Nejen svým vládcem, ale i zlatým drakem, který byl kdo ví kde.

Druhý den mládence vyvedli na dvůr, do ruky mu vrazili dřevěný meč a štít a musel celý den tvrdě cvičit umění boje a plnit nejrůznější úkoly. Nejdříve byl rozmrzelý, vzteklý, ale za pár dní si našel mezi vojáky přátele a vojenský život se mu zalíbil. Několik dní poté, co se smířil se životem vojáka, se po gubernátu roznesla správa o napadení vzdálenějších hranic aliance. V kasárnách nastal velký ruch. přicházeli muži a dokonce i ženy, aby se zbraní v ruce bránili svou rodnou zem a své rodiny. Kovárny nepřestávaly chrlit z komínů temný dým a hlučet horečnou výrobou zbraní a zbrojí. Zanedlouho potom přišel rozkaz a celá armáda s generály a gubernátorem v čele vyrazila do boje.

Když byli na dohled fronty, mnoho vojáků zbledlo, a když k nim vítr zanesl pach mrtvých a spálenišť, mnoho vojáků se pozvracelo. Nepřátelská armáda, která proti nim stála, byla obrovská. Pokrývala krajinu až k obzoru. Vojáci se třásli strachy při pohledu na takovou sílu.

Mládenec, který spatřil zlatého draka, seděl před svým nuzným stanem a připravoval svou zbroj na bitvu. Na kolenou měl položený meč a brouskem mechanicky a pravidelně přejížděl brouskem. Do vzduchu tím vyluzoval zoufalé naříkavé skřípění ušlechtilého kovu. Mladík se bál jako ještě nikdy v životě, a proto se snažil na strach zapomenout v této mechanické práci. Starší vojáci okolo něj chodili a s pochopením kývali hlavou. Mladší vojáci nechápavě hlavou kroutili.

Ten večer byla v imperátorském stanu velká porada. Imperátor, gubernátoři a vybraní generálové rokovali o nadcházející bitvě a nejlepším způsobu nasazení zlodějů, pozemních jednotek, strojů, magie a draků. Když dospěli k jakémusi závěru, rozmrzelý imperátor schůzi rozpustil a odebral se vydat rozkazy svým mágům.

Tu noc vzduchem syčela mocná strašlivá kouzla a armády se řadily do bojových tvarů. Díky mágům bezejmenné aliance, do které patřil i náš mladík, se nepřátelská kouzla odrazila od magických štítů a magických zrcadel, které mágové rozprostřeli všude okolo. Magickým zrcadlům se občas povedlo silnější kouzla odrazit zpět do nepřátelského tábora, kde nadělala velkou spoušť.

Sotva slunce pohladilo tvář světa pod sebou, zazvučely polnice a rohy. Z vojenských táborů se ozývalo řinčení zbraní, praštění dřevěných částí válečných strojů a nespokojený řev hladových draků. Nad tím vším vynikaly ostré hlasy velitelů vykřikující rozkazy.

Brzy se armády střetly s ohromným třeskotem. Bitevní linie zakolísaly, ale byly to vojáci nepřátelských aliancí, kdo stál pevně a vynucoval si ústup nepřítele. V první minutě střetu zemřely tisíce vojáků na obou stranách. Válečné stroje metaly své smrtící náklady na nepřátelské vojsko, draci sváděli úchvatné vzdušné souboje o ovládnutí vzduchu nad armádami.

Když se mladík rozhlédl při chvilce oddechu, bohapustě zaklel. Strojů i draků bylo zoufale málo. Bojová linie se prohnula a pak se prolomila. Do průlomu začalo proudit nespočet nepřátelských vojáků. velitelé odveleli zálohy, oby průlom uzavřely, ale přesila byla příliš veliká. Draci nemohli s uzavřením průlomu pomoci, protože museli bojovat o holé životy se svými protějšky na nepřátelské straně. Každou chvíli se na zem zřítil drak s hořícími křídly a pod svým tělem rozdrtil mnoho vojáků.

I když se střed zhroutil, křídla ještě nějakou dobu odolávala a pak zazněl rozkaz k ústupu. Armády bezejmenné aliance se začaly stahovat a s každým dalším krokem ztrácely víc a víc drahocenné půdy. Nepřátelská vojska brzy zanechala pronásledování a utábořila se. To samé udělala i armáda, ve které byl i náš mladík.

Léčitelé měli plné ruce práce se zraněnými, stejně jako kováři a zbrojíři, kteří spravovali poškozené zbraně, štíty a brnění. Do pozdních nočních hodin se táborem ozýval nářek raněných a umírajích, který postupně utichal, jak ranění usínali léčivým spánkem nebo umírali.

Později v noci dorazil do tábora posel, který přinášel zlé zprávy. Armády na vzdálenějších hranicích prolomily obranu valí se do vnitrozemí. Morálka vojáků poklesla ještě více, když se to dozvěděli a naděje se začala vytrácet.

Druhý den bitva opět vypukla a opět byla nepřátelská vojska silnější a zatlačovala obránce stále hlouběji do vnitrozemí. Po několika marných dnech, kdy nepřítel zabral tři čtvrtiny bezejmenné aliance, byla v táboře poraženecké armády chmurná nálada. Vojáci spravovali svá brnění, pomáhala léčitelům a pomalu se připravovali na nadcházející bitvu.

Když vyšlo slunce, uvidělo obě armády již nachystané k boji a čekající na povel, který přinese další bolest, další smrt, další utrpení. Sluneční paprsky se zatřpytily na helmách, sklouzly po čepelích zbraní a zaleskla se na hrudních krunýřích brnění. Nepřátelská vojska zpívala vítězné písně, zatímco neustále prohrávající armáda tiše stála a hleděla na nepřítele.

Ranní ticho prořízl ostrý, kovový zvuk polnice. Armády se daly do pohybu. Do hlomozu pochodujících armád zazněl chraplavý výkřik plný zoufalství a zklamání a strachu. „Kde jsi zlatý draku?! Slíbil jsi, že nám pomůžeš! kde jsi?!“ Ten hlas patřil mladíkovi, který byl svědkem jeho přivolání z astrálního světa. Okolní vojáci, kteří výkřik slyšeli se pátravě rozhlédli po majiteli onoho hlasu, ale v anonymitě množství zoufalých zachmuřených tvaří nikoho nenašli.

Oblohou zaznělo dunivé burácení. Vojáci obou armád znepokojeně zvedli hlavy. Co se to děje? „Jsem tu, abych dodržel své slovo, vojáku!“ zařval zlatý drak, který se znenadání objevil a přehnal se jako bouře nad hlavami vojáků, kterým slíbil pomoc. Slunce prosvítající skrz tenké křídelní blány vytvářelo jemnou zlatou záři, která však nezmizela, když se drak přemístil jinam, ale pomalu sestupovala na vojáky. „Dračí magie,“ zašeptal jeden z mágů – generálů.

Ta jemná, pableskující zlatá záře polila vojáky mladíkovi armády a vyrovnávala promáčknutá brnění, léčila zranění, dávala sílu znaveným pažím a lila novou naději na vítězství do zoufalých duší.

Z nepřátelských řad se vzneslo hejnko rudých draků, aby onoho zlatého draka zabili. Zlatý drak zavřeštěl a vrhl se jim vstříc. když už to vypadalo, že se draci ve vzduchu srazí, zlatý drak prudce máchl křídly, vznesl se o něco výše a hlavu na dlouhém štíhlém krku stočil pod břicho a vychrlil záplavu zlatého ohně. Plameny sežehly dva nepřátelské draky, kteří se vzápětí s hořícími křídly zřítili na zem. Zlatý drak vyrazil vítězný skřek a obrátil se k dalšímu útoku. Nepřátelských draků bylo více, jenže proti zlatému drakovi, který byl větší než oni, neměli šanci. Chytal je jako chytá sokol holuba, drásal je obrovskými drápy a trhal na kusy mocnými čelistmi nebo je zraňoval dlouhými bodci na ocase. Zbytek hejnka zhynul ve zlatých plamenech.

Vojáci, kterým přiletěl na pomoc zařvali nadšením a s novou silou zaútočili na nepřátele. Bitevní linie zakolísala, ale tentokrát to byli nepřáteští vojáci, kdo zakolísal a byl přinucen ustoupit. Nejdřív o krok, pak o dva. Rudí draci, předtím skleslí a nyní povzbuzení zlatým drakem bojovali s větší urputností a zuřivostí než předtím a nyní ovládali většinu oblohy nad armádami.

Mladík zahlédl jak se na křídla valí mohutné postavy v plné zbroji. Nejdříve se lekl, že jsou to nepřátelé, ale pak si šiml zástav spojeneckých gubernátů. Posily! Průlomy byly uzavřeny a nepřátelské armády ustoupily o den pochodu zpět. velkou zásluhu na tom měl zlatý drak, který s velikou oblibou zabíjel rivalské draky, ničil válečné stroje a s nesmírnou krutostí zabíjel nepřátelské vojáky. Slétl nízko nad zem a obrovské pařáty strčil do řad nepřítele. Vojáci, kteří se mu připletli do cesty, se vzápětí proměnili na krvavou kaši ve zmuchlané zbroji. K tomu drak okolo sebe chrlil plameny. Vojáky zasažené plameny nacházeli jako doutnající pokroucené uhlíky. Ten kdo unikl strašlivým drápům i děsivým plamenům málokdy unikl velkému palcátu na konci trnitého ocasu. 

Netrvalo dlouho a vojáci bezejmenné aliance získali zpět veškeré své ztracené území, ale pak válka zamrzla na mrtvém bodě. Armády do sebe byly příliš zaklesnuté a každým okamžikem umírali vojáci i draci. Proto nepřátelští vojevůdci vyslali poslali do mladíkovi armády posla, že si chtějí promluvit.

Gubernátoři, imperátor i generálové, kteří přežili zákeřné akce zlodějů i krvavou válečnou mašinerii si oddechli. Třeba chce nepřítel chce vyjednávat o míru. Setkali se s imperátory, vojevůdci i generály přesně na bývalých hranicích, obklopeni ze šech stran přihlížejícími vojáky. Byla to choulostivá situace. Špatné slovo, šptně vyložený pohyb a poklidná, byť napjatá debata se mohla změnit v kravou tragédii.

„Co jste za alianci?“ zeptal se hrubým hlasem nepřátelský imperátor. Byl to člověk neobyčejného vzrůstu. Na sobě měl překrásné trpasličí brnění zdobené složitými ornamenty. Imperátor nezejmenné aliance byl v úzkých. Nemohl říci, že jeho aliance nemá jméno, ale na druhou stranu nevěděl co má odpovědět. nejistě se rozhlédl po svých generálech a vojevůdcích, což u nepřátelských šlechticů vyvolalo zlé úsměvy. Náhle se do vzniklého ticha vznesl mladíkův výkřik. „Jsme aliancí Zlatého draka, Gold Dragon!“ Jeho imperátor, vojevúdci i generálové se zatvářili nechápavě a u protějšků to vyvolalo užaslé zalapání po dechu nad opovážlivostí řadového vojáka, který se odváží otevřít ústa, když se baví nejurozenější šlechtici.

Imperátor ze Zlaté Hordy se nejistě rozhlédl po svých šlechticích a jejich zachmuřených, tvrdých tvářích. Všichni pomalu kývli. I když ten název nevymysleli oni, zamlouval se jim. To jméno mělo patřičný zvuk a byl v tom pokus odvděčit se zlatému draku za poskytnutou pomoc. Imperátor si oddechl a řekl: „Jsme aliance Gold Dragon.“ Což bylo kvitováno spokojeným zařváním zlatého drka, který stál opodál.

Jeden z mágů – generálů rychle zagestikuloval a vykřikl několik slov z magického jazyka. Vzápětí držel v ruce několik metrů dlouhou, jako mužské zápěstí silnou dubovou tyč na obou koncích okovanou a na horním konci byl ošklivý dlouhý bodec. Pod bodcem se v lehkém vánku, který po válečném poli honil černý mastný dým, třepotala čtvercová zástava se zlatým drakem v červeném poli se stříbrným orámováním.

Mág předal zástavu jednomu magickému učni a obrátil se zpět ke svým protějškům a druhům. Vojáci z aliance Gold Dragon se na sebe podívali a i starým, ostříleným válečníkům se v očích zaleskly slzy. Elf se skřetem, obr s br-oughem, džin s gnómem a nekromantem, ti všichi si navzájem hleděli do očí a četli v nich to samé. Touhu po míru, po bezpečí rodin po poklidném životě. Cítili, jak společně sílí, staré spory byly zapomenuty a vojáci si navzájem hleděli pevně do očí, pravou ruku pevně zaťatou v pěst, křížem přes hruď na srdce položenou, hlavu skloněnou ve válečnickém pozdravu a ve svém rodném jazyce šeptali: „Bratře ve zbrani, stojím při tobě pevně a věrně.“

Když se oči vojáků z Gold Dragon upřeli na nepřátelské vojáky, vojáci i šlechtici znejistěli. To co mohli číst v zachmuřených tvářích vojáků před několika dny se nepopsatelně změnilo. předtím tam měli strach, zoufalství a beznaděj. Nyní tam byla znovu nabytá odvaha, čest, naděje a síla. Vojáci z Gold Dragon se tvářili výhružně a nebezpečně. Teď už to nebyla hromada vyděšených vesničanů ve zbroji, ale uvědomnělá, tvrdá, úchvatná síla připravená bránit svou zem a své rodiny do posledního muže, poslední kapky krve, posledního dechu. Teď to byli nepřátelští šlechtici, kdo se tvářil nejistě.

Když armáda Gold Dragonu udělal krok kupředu, přední řady se zachvěly ve strachu. Vojáci udělali další krok a tentokrát nepřátelská armáda udělala krok zpět. Panika a strach se přenesla dozadu a náhle se odzadu ozvalo: „Pryč! Bitva je ztracena.“ To byla ona pověstná poslední kapka. Řada po řadě se obracely k útěku a vojáky z Gold Dragon měli v patách.

Aliance Gold Dragon nejenže dobyla svá území nazpět, ale získala i velice rozlehlá území nepřátelských aliancí, které se rozhodly mladou alinci zašlapat do prachu. Jako nabídku ke kapitulaci bylo statečné alinci, která zvítězila v krutém boji o přežití, nabídnuto nepřeberné množství zlata, které aliance ráda přijala. Ne z chamtivosti nebo lakotě, ale aby zahnala bídu, která po zničující a vyčerpávající válce hrozila z každého kouta země.

Gubernátoři udržovali ještě nějakou dobu armádu, která hlídkovala na hranicích, kdyby se ukázala sladká slova usmíření lest, ale nic se nestalo. Postupně, jak se země zotavovala z ran války se armáda pomalu rozpouštěla a vojáci se vraceli k zemědělství, obchodu, kamenictví a zedničině. Od těch dob na hradech vlály vždy dvě zástavy. Jedna menší a níž, to byl zástava gubernátu. A nad ní hrdě vlála zástava celé aliance. Když všechny gubernáty začaly vzkvétat, zlatý drak, který pomáhal s obnovou poničených oblastí přilétl k imperátorskému dvoru, kde se radili veškeří vládci jednotlivých gubernátů aliance.

„Odlétám. Už mě tu není zapotřebí. Nikdy nezapomeňte na to co jste cítili, v té chvíli když ten mladíček vykřikl jméno vaší aliance jeden z vašich mágů vyčaroval vaší zástavu.“ Než mu někdo stačil odpovědět, drak se prudce vznesl k obloze, kterou rozřízl ostrým skřekem. Vytvořil tak temný vír a vletěl do něj. Sotva v něm drak zmizel, vír se rozplynul.

„Nikdy nezapomene, nikdy,“ zašeptal imperátor a dál hleděl na blankytné nebe. A tak se i stalo. Aliance Gold Dragon stála vždy svorně při sobě i ve zlých dobách a nesmazatelně se vryla do paměti světa Red Dragonu.

written by Kondrakaria